Auto bylo moje, takže pilot, to je jasné . A bylo to štěstí, protože jinak tam bloudíme ještě dnes. Kamila byla daleko schopnější navigátor, než bych já kdy mohla být, ale to by byl při mém orientačním nesmyslu vlastně každý .
Do chladničky a špajzu trefíš?
To zas jo, to jsou schopnosti nezbytné pro přežití, ovšem tím to skoro končí . Nicméně třeba při cestách autem jsem si zvykla nespoléhat na sebe, ale na cedule, a najela jsem toho přinejmenším v republice celkem dost. Pravda ale je, že při nejrůznějších příležitostech jsem se z hlediska orientace dokázala prezentovat takovým způsobem, že bylo okolí přesvědčeno, že si dělám srandu, protože něco takového přece není možné .
Když jsi si vědoma svého nedostatku, tak máš vyhráno. S dnešní technikou GPS orientační schopnost ztrácíme všichni. Odhaduji, že naše mládež číst v mapách už nejspíše ani neumí.
Jo, to já ještě umím třeba i zorientovat mapu ! Ale v praktickém životě jsem to moc nevyužila, tam spíš vyčnívala ta neschopnost než tyhle schopnosti .
Můžeš si pomáhat i sluníčkem. Třeba když jedeš do Jugošky a slunko Ti svítí do očí, tak jedeš správným směrem.
ano, a potom boli mrtvi ci zraneni. Samotni piloti neboli nadseni z toho ako sa fanusikovia spravaju. To bolo absolutne nezodpovedne spravanie. Ak ta to bavi, pozri si videa z Polska z tohto roku.
napr.
tu je pekna situacia z Monte Carla, relativne bezpecna
https://x.com/TGR_WRC/status/1750660979476627541
Tak to máme podobné, já kdyby neexistovaly GPS souřadnice, tak už naprosto jistě neexistuju.
Kolikrát já jsem někde zaparkoval auto a potom ho nemohl najít…
Nedávno, když jsem jel s kamarády pod Grossglockner, tak jsem dal do navigace Hammersbach, kde jsme měli parkovat a až když jsme byli 300 km mimo trasu, jsem si všiml že jedeme do jiného Hammersbachu…
Jindy jsem se třeba při pádu zamotal do reklamního poutače a když jsem se vymotal, pokračoval jsem v protisměru a byl diskvalifikovaný za nebezpečnou jizdu.
A takových historek mám nekonečně.
Já věděla, že někde musíš být ! Proč myslíš, že když zaparkuju někde u obchoďáku na velkém parkovišti, tak si auto s nejbližším orientačním bodem vyfotím ? Nebo když při vyřizování čehokoli v neznámé trochu složitější budově vejdu do kanceláře a chvíli se tam zdržím, tak pak už váhám, z které strany jsem přišla . Po týdnu na jezdeckém táboře, kdy jsme denně jezdili několik stejných tras, se mě někdo žertem zeptal “pamatuješ si tuhle hájovnu?” a já jsem odpověděla zcela upřímně “tady jsem v životě nebyla” . No bylo by to na román…
Okrem Toyoty máš teda aj Škodovku?
Ne, mám pouze Toyoty a priateľka taky.
Nejde o to, že ho nemůžu najít na parkovišti, ale já ho nemůžu najít ve městě.
Možná jsi vážně ségra .
Tohle totiž nikdo, kdo to nezažívá, nemůže pochopit. Včetně mého muže, který mě i po letech podezírá, že si z něj musím dělat srandu, protože to přece není možný ! Trochu si to vysvětluju tím, že mám opravdu dobrou sluchovou paměť, tak mám asi ubráno na paměti vizuální . Nějak se utěšovat musím .
Musím teda už jen zjistit, čím to mám kompenzované já
Slyšíš i to co nemáš?
To abych Tě tady raději nikdy nepomlouval.
Pozdě… Slyším i to, co si zatím jenom myslíš !
Promiň, že Ti pochlebuji. Žádné tajemno za tím nehledej. Nebo jó, jestli posloucháš tím správným ušem.
Myslím, že první 3 vteřiny mluví za vše.