Pardón, že vám do těch vašich konstrukčních úvah zasahuji, ale bolí mě při čtení u srdce tak intenzivně, že se to nedá vydržet a musím vám dát návod jakým směrem se ubírat ve vašich myšlenkových bouřích.
Cituji článek C5.4.3 “Žádný válec motoru nesmí mít geometrický kompresní poměr vyšší než 16,0…, postup měření bude prováděn při okolní teplotě”
Vysvětlení:
- geometrický kompresní poměr je čistě
záležitostí výpočtu z metrických
délkových hodno naměřených při
konstantní dané teplotě. Nezohledňuje
nic jako: průtok, hustotu, teplotu, rázy
setrvačnost ani zpoždění, těsnost
ventilů a pístních kroužků a pod.
Vzorec vám psát nebudu páč evidentně neznáte ani Archimédův zákon.
Takže závěr:
- v konstrukci existuje jen jeden pojem a
to geometrický kompresní poměr který
je jasně daný a nelze ho jakkoli
zkreslovat.
Ta celá debata kterou tady vedete se točí okolo efektivního kompresního poměru který je v každou chvíli jiný, při každé teplotě, otáčkách a dokonce se mění i podle počasí…
Takže je to taková chiméra, kterou nikdy nikdo neviděl, natož aby ji dokázal chytit, nebo dokonce změřit.
A teď kuchařský kvíz na závěr:
Kdybych se hypoteticky rozhodl péct vánoční cukroví, mám použít hladkou, polohrubou, hrubou mouku, nebo bych to mohl nahradit jemnými pilinami? Hádám, že výsledek musí být stejný…
Veselé Vánoce inženýři.







Tohle byla jen otázka času…
