Jj, nás jelo jednou 7, tři vepředu a čtyři vzadu (myslím, možná celkem 8, z toho vzadu 5. Je to dávno ). Řidič měl vlastní sedadlo, to si pamatuju přesně. Jeli jsme z kina z filmu “Tenkrát na Západě”, který jsme na poslední chvíli stihli v kině “Osvěta”, kde v průběhu filmu ještě chodil promítač přikládat do kamen vedle plátna a svým stínem proti otevřeným dvířkám kamen zajímavě obohacoval scény . Tahle “stovka” ale nebyla moje, já jsem seděla v nějaké vrstvě vzadu. Nicméně moje Š 110 LS taky zažila hodně, člověk se tehdy nebál a zaměstnával celou letku andělů strážných… Jo, taky mi tekl chladič, taky jsem byla tažena i sama táhla (obojí nesnáším a těžko jsem to dávala nervově, ale občas nebylo zbytí…), taky jsem s pomocí i sama osobně měnila kolo, taky mi uletěl na dálnici klínový řemen a když jsem při pohledu na teplotu vody nesmyslně otevřela topení (!), celé auto se vevnitř zamlžilo a já jsem brzdila s pootevřenými dveřmi, abych vůbec viděla čáru na kraji dálnice… Jó, mladost, radost !