Lidské zlo vyřešit neumím. Ale jednu věc bych měl od Philipa Zimbarda, který nad tím přemýšlel podstatnou část svého života. Pokud chceš něco změnit, je nutné změnit především myšlení. To znamená přesvědčovat druhé. Třeba i v svém mikrokosmu. On má v Luciferově efektu kapitolu, kde přemýšlí, jak může někdo, kdo je v menšině, prolomit konformismus většiny. Rozebírá to v kapitole o Aschově experimentu, který prokázal, že ačkoli lidé si myslí, že hájí správnou věc i proti názoru většiny, ve skutečnosti se přidávají k většině, protože je to jednodušší, a přebírají názor na základě toho, že je většinový. Což rozhodně neznamená správný. No a jeho recept je: být konzistentní, argumentovat, hledat někoho, kdo se k tobě přidá - když nejsi sám, ale máš alespoň malou skupinu, roste šance přesvědčit někoho dalšího.
De facto to dneska dělám tady. Být student na VŠ, přidám se k nějaké studentské akci.
Zkoušel jsem to i jinak, publikoval nějaké texty, ale je to těžké. Vládne tu neskutečný konformismus a bubliny jsou čím dál bublinovanější. Ale zrovna škrábu knihu, kterou bych si možná neměl nechat pro sebe - uvidíme (jakkoli mě představa, že bych ještě něco zkusit publikovat, vysloveně znechucuje). Harriet Beecher Stoweová třeba pomohla abolicionismu… psala přímo na popud své sestry, dobové aktivistky, která ji k tomu přiměla.
Takže jednu věc bych měl. Nemlčet.
Potěšilo.
