Británie si od 50. let vybudovala něco jako “Silicon Valley motorsportu”:
Vznikl tam ekosystém, kde si týmy navzájem ohromně konkurují, ale taky sdílejí know-how.
Region kolem Silverstone, Oxfordu, Banbury nebo Wokingu je domovem většiny týmů F1 i WRC.
Sídlí tam specializované firmy, které dodávají elitní technologie v oboru a hlavně je tam k tomu rozvinutá infrastruktura průmyslově dokonalé zóny.
Univerzity jako Oxford, Cambridge, Imperial College nebo Cranfield jsou jedny z nejsilnějších na světě v aplikovaném inženýrství. Všechny kladou velký důraz na praktickou zkušenost během studia – např. Formula Student v jejich podání a v podání našich univerzit vypadá jako z jiného vesmíru.
Každý, ale doslova každý nadaný budoucí inženýr, který má drajv, jde studovat do Anglie, kde má k dispozici živý a otevřený ekosystém technického vzdělání a třeba i motorsportu, je tam normou riskovat, inovovat a sdílet a zároveň bohatá kultura.
Naproti tomu Ferrari funguje jako vlastní svět.
V Maranellu si dělají skoro vše sami, lidé zvenčí se tam obtížně začleňují.
Je to vesnice uprostřed ničeho, trochu jako pracovní tábor, kam nevede ani pořádná silnice a jedinou zábavou místních může být snad jedině lov bažantů v okolních stepích.
Neumím si představit jakéhokoliv mladého člověka, který něco opravdu umí, že by tam vydržel déle než pár týdnů, protože po delší době by musel nutně začít vypadat jako poustevník a mít příznaky stockholmského syndromu.
Italský styl vedení je z tradice hierarchický, neflexibilní, hodně politický, což je 30 let starý trend a to všechno jen kvůli obávám z úniku know-how, přičemž jim ještě nedošlo, že globální know-how je dávno již někde jinde.
Zajeďte se tam podívat, omezte alkohol, cigára a klobásy a za ušetřených 300€ můžete získat “zážitek” v Maranellu o kterém budete vyprávět ještě za mnoho let i vnoučatům…
Veselé Velikonoce 