Paralela byla samozřejmě volná.
Právě tak nezpochybňuji oprávněnost bezpečnostních parametrů závodění.
Ale tady opravdu vzniká otázka, jestli se z F1 nestává příliš učesané představení. Ty “kontroverzní” momenty dnešního závodu se netýkaly bezpečnosti, ale oprávněnosti a neoprávněnosti ve věci převzetí nebo udržení pozice. Jakkoli okruh sám je z hlediska bezpečnosti s otazníkem.
Jinými slovy, bavíme se o změně paradigmatu.
To, co jsem chtěl říct, je, že každé paradigma se může dostat do krize tím, že zajde příliš daleko. A Max Verstappen je možná právě ten pilot, který zosobňuje krizi současného paradigmatu závodění - protože závodění sterilního, vymezeného enormním množstvím pravidel, dozorovaného v každém momentu komisaři s trestnou pravomocí, a nakonec také často penalizovaného.
Když jsem použil příměr s psychologickými experimenty, FIA udělala ze závodění vysoce kontrolované prostředí s přesně definovanými rolemi a sankcemi.
A to je podle mého názoru špatně a nemůže to trvat věčně.
Ve vývoji každého paradigmatu sehrávají roli tzv. anomálie = jevy, které nezapadají do paradigmatu a které se paradigma buď snaží ignorovat, nebo zkrotit. Jenže ono to nejde a výsledkem je krize, která vede k zavržení převládajícího paradigmatu a vytvořené nového.
Je to Kuhnův model, ale dá se aplikovat i mimo přírodní vědy. Smrt Ayrtona Senny byla anomálií a krizovým momentem starého paradigmatu, v kterém se opomíjela bezpečnost. Ale nové pojetí závodění nakonec přeměnilo F1 na sterilní a kontrolovaný proces, který až odpuzuje. Z tohoto hlediska Verstappen skutečně představuje oživující napětí, které čeří nehybné vody. Což je důvod, proč okolo sebe tvoří čím dál silnější fanouškovskou obec. Dělá závodění tvrdým, dramatickým, nepředvídatelným a působivým. A tyto vlastnosti F1 v posledních letech ztratila úplně.
Ještě jednou: chovat se Max Verstappen jako příkladný jezdec současného paradigmatu, Hamilton vyhraje hladce a bez problémů, systémem start cíl. Nebo s komplikací jednoho restartu, ale ničeho jiného. A závod jako takový by stál za pendrek. Naštěstí Verstappen i s horší technikou bojuje s enormním nasazením, i za cenu kontroverzních (ale nikoli zásadně nebezpečných) momentů - byť nakonec prohraje. Hamilton se jako vzorový pilot paradigmatu v rozhovorech stylizuje do role mravokárce, poškozeného a “moudrého”, oprávněného poučovat. Už to přece musí neskutečně dráždit, ta jeho póza “neposkvrněné madony”.