Jaká závist?
Hamilton se stylizoval do role morálního mluvčího. A teď se ukazuje, jak je v této roli nepřesvědčivý. Že si za peníze, které vydělávají piloti v F1, užívá život, to mu nikdo nezávidí (byť osobně bych tyto extrémní příjmy tvrdě danil). Ale nenapadá mě vhodnější příležitost než právě tato ukázat skeptikům - včetně mě - že ten morální rozměr jeho osobnosti není fake.
Právě teď mohl Hamilton předvést, že má osobnostní rozměr, který si zaslouží respekt. Tím, že by udělal ně co pro druhé. Čímž by sdělil nejen to, že mu na nich záleží, ale také to, že když na to přijde, existují i věci daleko důležitější než sport. A že se s trpkou zkušeností - protože Abú Zabí pro něj trpké bylo - umí vypořádat právě tím, že udělá něco pro ty, kteří jsou v zoufalé životní situaci, v které se dohadování o tom, co se stalo v jedné Velké ceně, jeví jako dětské hašteření. Když už tak LH pracoval na symbolické stránce věci (poklekávání), pak zrovna v USA probíhá vlna vystěhovávání lidí na ulici, včetně lidí černé pleti. Kterým gesto pokleknutí nijak nepomůže…
A ve věci samotného dění v F1: že mu za nějaký vzkaz na twitteru najednou nestojí ani vlastní fanoušci… I ta britská média, která za něj vedou křížovou výpravu… že by jim dal nějaký rozhovor a zkusil situaci trochu uklidnit… Jestli toto má být cesta, jakou vystupuje sportovec s velkým “s”, skutečná osobnost, pak nevím…
(Ne že by podobný deficit neměly i jiné sportovní celebrity. Ale někteří, když už pijí víno, aspoň nekáží vodu.)