Například proto, že sportovce soudí především jeho úspěchy. A nejen sportovce, platí to i jinde. Faulkner je literární génius, který v letech 1929 až 1939 sekal jedno mistrovské dílo za druhým. A ty bys vytáhl Komáry, případně Báj, a začal prohlašovat, že toho Faulknera přechvalujeme. No nepřechvalujeme, i když Komáři jsou juvenilie a Báj nepovedený pokus o totální román. Pozdní Llosa taky za moc nestojí, ale Nobelovu cenu dostal právem. Verstappen, když se vrátím zpátky k F1, je taky člověk, taky má své slabší momenty. A jeho výkonnost je také propojena s možnostmi auta, to je axiom F1. Ale tak jako literární velikány definují jejich vrcholné počiny a ne slabší kusy, i vrcholové sportove definují jejich úspěchy. Jistě i v poměru k neúspěchům, ale v tomto poměru Verstappen dopadá lépe než jeho přímí konkurenti. Takže ano, i Verstappen někdy udělá chybu nebo neodjede úplné “totally the best”. Ale když dostane příležitost - a teď ji se zlepšením auta dostal - potom jezdí tak, že soupeři s pohodlným náskokem a v srovnatelném autě (protože to McLaren stále je) se začínají klepat a za svým “the best” zaostávají, někdy i těžce.