Na jedné straně můžeme Szafnauera obvinit z jistého alibismu - vyjadřuje se jako šéf Alpine, tedy zúčastněné strany, takže jeho motivem může být “zhrzenost”. Na druhé straně vystihl můj pocit ze současného Aston Martinu (a vyjádřil jsem ho už dříve, kdy o přestupu Fernanda Alonsa nebyla vůbec řeč, naopak předpoklad byl takový, že se dohodnou s Vettelem na pokračování spolupráce). Aston má sice finanční zdroje a obrovskou energii Lawrence Strolla (ať ho nevnímáme pouze negativně), ale nemá ujasněnou strukturu vedení a rozdělení kompetencí. Krack má uvážlivé vystupování, ale co vlastně smí a nesmí? Jak jsou zorganizováni lidé, které Aston nabírá ve velkém? Trochu mi to připomíná systém Toyoty, která také postrádala funkční hierarchii, a tady je to navíc šmrncnuto chaosem.
Alonso si jistě umí tvořit pozici v týmu (byť tady narazí na limit jménem Stroll, Lance s ním v rámci svých schopností bude soupeřit - někdy tedy jezdit za ním - ale nebude se podřizovat Alonsovým představám), ale není to klidný systematik ve smyslu anglosaské kultury. Kterou Aston navíc ani tak úplně nemá.
Neříkám, že AM a FA nebudou mít pěkné závody a chvíle radosti, ale celkově na vysoké mety útočit nebudou. Alpine by na tom mělo být lépe, ale o přibližování se k šp-ičce taky jenom mluví.