To, co izraelský novinář Michael Sfard: podepsal pár petic, které mají, jak píše, asi stejný efekt jako snaha vysoušet oceán čajovou lžičkou.
V “demokracii” nemůžeš změnit nic, protože systém, který adoruješ, ve skutečnosti demokratický není. Je to elitokracie, která vyhandlovala svou moc za právo něco říct nebo napsat, ale nic víc. A tenhle handl s ní udělali intelektuálové a velmi ochotně. Jen nerad, nerad, nerad se odvolávám na Radku Denemarkovou, protože ona je zrovna ztělesněním takového handlu, ale v Hodinách z olova, jakkoli je to mizerná a v mnoha ohledech prolhaná kniha, to vlastně píše: ty petice apod. Co jiného? Já jsem kdysi jednu přímo organizoval, byla právně založená, času mě stála dost, obesílal jsem s ní dokonce i školy (snad až několik tisíc), v domnění, že právě učitelé by ji mohli podpořit, a usilovala o zpřísnění trestního zákona ve prospěch obětí sexuálního násilí, na prvním místě dětských. Jediný efekt: Poslanecká sněmovna jako adresát zaregistrovala, že ta petice k nim došla. Tečka. (Taky mám hezký dopis přímo s klikyhákem tehdejšího policejního prezidenta Petra Lessyho, kde mě ujišťuje, že PČR stále pátrá po jednom nezvěstném klukovi - pokud je naživu, je už dospělý, ale věř tomu - po kterém ve skutečnosti vlastně nepátrala ani tehdy, kdy se ztratil, s tím jsem otravoval jednu ochotnou poslankyni.)
PS. Mimochodem, nedíváš se na jednoho takového intelektuála každý den do zrcadla?
.