Co přesně řekl Binotto Sebastianovi:
No, tady Mattia, Sebastiane, ehm, no, už jsi vstal, jo? to je dobře, hezké ráno, co?, docela zima, jo, no ale to teď není důležité, co jsem to vlastně chtěl, no, emh, počkej, tady jsem to měl připravené na papírku, kam jsem to jen poděl, sakra, sakra, no jo, tady, představ si, že jsem to polil espressem, teď je to nějaké rozmazané… počkej, já to zkusím přečíst, fakt je to úplně rozpité, no ta tvoje smlouva, jak jsme se neformálně bavili, tak tady… kruci, že se to muselo takhle rozpít, a to jsem to třikrát přepisoval, počkej, přiblížím si brýle, co to tam je… en? jo určitě en, ale to další, fakt teď nevím, jestli je to “o” jako nová nebo “e”, no to je fakt blbé, víš, ono to e je stejně jako o, jen je na jedné straně trochu umazané a nahoře tam má takovou čárku, ne, ne, ne, nepamatuju se, co jsem si tam zapsal, vždyť víš, že mi paměť občas hapruje jako náš motor, ale když se tak na to teď dívám, spíše je to “e”, počkej, jo určitě je to “e”, ještě se na to víc podívám, protože je to v louži té kávy, sakra, teď mám od kávy i brýle, ale jo, myslím, že jo, zdá se mi, že je to “e”, stoprocentně to musí být “e”, takže, ehm, no, no ne, no, prostě ne, nedáme ti novou smlouvu, tady to mám jasně černé na kávovém… 
