Vzhledem k tomu, že na TdF koukám jen cca deset let, tak historii nemohu hodnotit, ale názor, že Indurain se povahou lišil od ostatních šampionů, jsem už zaznamenal. Jinak souhlasím s tím, že profesionalizace a souběžná komercializace dostaly sport do podoby, která postrádá něco autentického, určitou pozitivní zemitost a bezprostřednost. Když už výše padlo jméno Kimiho Räikkönena, tak on na to kdysi poukázal, řekl, že se narodil v špatné éře, že jemu by se líbilo v 70. letech.
Každá doba má svá specifika, ale s komercializací a až extrémně pojatou profesionalizací se do sportu vkrádá něco umělého. Když jsem výše nadhodil volnou paralelu s literaturou, děje se to i v literatuře, a to v celé západní literatuře. Můj oblíbený kritik (Anis Shivani, americký kritik pákistánského původu, který žije v Houstonu) dokonce označuje americkou literaturu termínem “umělohmotný”, případně “komodifikovaný realismus” a staví se k ní velmi kriticky (v zásadě literatura na efekt, jako statusová záležitost, nakladatelství vydávají literaturu na základě průzkumů trhu a ne toho, že by nad nějakým rukopisem vydechli: tak tohleto je skvělá literatura, Faulkner level, to musím vydat, i kdybych na tom prodělal gatě).
Takže, abych to zakončil, dnešní sport je “umělohmotný”, resp. “komodifikovaný”.
Nabudúce radšej klasika a nechať to na jazdcoch a tímoch.
