Ale to není trestání úspěchu. Kdysi ostatně byly daně elit mnohem vyšší. I v USA. Švédské daně 80. let, tečka. Vybavuje se mi, jak jeden z těch dvou kluků v Abbě kdysi v jednom rozhovoru prohlásil, že Abba platí v daních 50% svých zisků, ale tak je to správně, protože z toho existuje stát, nemocnice, silnice, všechno, co potřebuje společnost. A nezdá se mi, že by členové Abby nějak strádali, nemohli si dovolit, co chtějí… ani že by je to odrazovalo od další tvorby a koncertů. Když zdaníš Hamiltona nebo Vettela i těmi 50% (o kterých nikdo ani neuvažuje), pořád budou žít v hyperluxusu až do konce života. To, co máme dneska, je, že elity fakticky platí ze svých příjmů na daních v průměru cca 3,5 procenta. To je šílenství. A když nevědí, co s těmi nedaněnými penězi, vrhnou se na nemovitosti a obyčejný člověk jen zírá, jak jejich poptávka (prostřednictvím nemovitostních fondů) šroubuje i byty v panelácích tak vysoko, že na to nevydělají do konce života a liberální ekonomové uvažují o dvou nebo třígeneračních hypotékách. Naprosto chybí smysl pro vyváženost, jako kdyby existovaly jen extrémy.